Naše kandidátka Lucie Zahradníková před léty zjistila, jak dosáhnout štěstí

Naše kandidátka Lucie Zahradníková poznala svět, bydlela a pracovala osm let ve Velké Británii. Během pobytu v Anglii se domluvily s kamarádkou, že spolu navštíví Srí Lanku. Na asijském ostrově strávily jedna dvacet dní a celý ho procestovaly.

Lucku okouzlilo štěstí, ve kterém žili obyvatelé Srí Lanky. Dnes při vzpomínkách uvádí, že se ji "moc líbila ta atmosféra, všichni lidé se na sebe usmívali, když policisté někoho zastavili, tak se smáli policisté i zastavený ..." I majitel hotelu, ve kterém s kamarádkou bydlely, ji potvrdil, že pro něj nejsou důležité peníze a vlastní hotel, ale největší význam pro něj má šťastný život. Lucie k tomu ještě dodala: "jsou šťastní, když můžou udělat někoho šťastného a spokojeného, to je pak to pravé štěstí."

Po cestě do Asie se vrátila do Británie, někteří Britové ji oproti Srí Lančanům přišli velice chladní. "Vrátila jsem se do Londýna, kde to byla opět studené, nikdo se neusmíval, všichni odměření..," uvedla o lidech, se kterými žila v Londýně.

Po návratu do Velké Británie se rozhodla, že se na Srí Lanku musí vrátit a strávit tam mnohem delší dobu. Proto začala hledat zaměstnání a po půl roce našla pracovní místo průvodkyně česko-slovenských turistů na asijském ostrově. Jezdila s návštěvníky ze střední Evropy na několikadenní výlety po zemi.

Co Lucie na Srí Lance ještě zaujalo?

Srí Lančané jsou většinou šťastní, a to i přesto, že je v zemi veliká chudoba. Na ostrově žijí lidé v kastách - majetky a peníze bohatých rodičů podědí jejich děti, a kdo se narodí v bohaté rodině, má jistotu, že bude žít v blahobytu. Na jihu ostrova žijí chudáci, kteří natahují ruce před turisty a žebrají a takoví nemají moc šanci vymanit se z chudoby.

Lucii proto zaujal paradox - ačkoliv ostrované nevnímali peníze jako důležité a mnohem více si cenili štěstí, ve všech koutech měst pořád zněla anglická slůvka "money money" z úst žebrajících. Na ostrově je možné žít s velmi nízkým příjmem, ale to se týká jen domorodých obyvatel, kteří nemusí platit příplatky - ti, kteří něco prodávají, bělochům vždy výrazně zvýší cenu.

Psi jsou všude na celém ostrově a žádný nemá pána, jsou divocí. Zvířata tam mají volnost, nemají majitele a tak chodí nebo leží na ulicích a čekají, kdo jim co dá...

Zaujalo ji také, že na ostrově je několik různých náboženství (křesťanství, islám, hinduismus, buddhismus), které přitom žijí mezi sebou v míru. O náboženském životě uvedla: "když je tam úplněk, je to pro buddhisty svátek a v ten den se tam nesmí prodávat alkohol, křesťané stejně jako u nás chodí každou neděli do kostela, apod." Lucii zaujal buddhismus a hinduismus, ale nestala se vyznavačkou jejich bohů a svatých.

Díky pobytu na ostrově změnila svou životní orientaci, nyní jsou pro ni důležitější jiné hodnoty než peníze, je podle ní třeba pracovat na tom, aby byl člověk šťastný.

Co dělala po návratu domů?

Po třech letech strávených na jihoasijském ostrově se vrátila domů a začala pracovat v Charitě jako zdravotní sestra, jezdila za klienty domů a poskytovala jim zdravotní péči. Měla ale velmi specifickou pracovní dobu, pracovala od rána od šesti do poledne, následně měla několik hodin volno a pak zase musela pracovat od pěti do večera. Chtěla smysluplně strávit volný čas, a proto si udělala masérský kurz a zařídila masérské studio na místeckém náměstí. Studium pořád vlastní, jsou tam poměrně veliké prostory, které by chtěla nějak využít - chtěla by tam organizovat přednášky a setkávání, nabídnout ty prostory dalším lidem i organizacím.

Srí Lanka Lucii pořád táhne. Nedávno opět získala příležitost pracovat tam jako průvodkyně. Zvažovala tuto možnost, ale rozhodla se, že zůstane doma, má totiž u nás různé závazky, kocoura, vlastní masérské studio atd. V roce 2018 se po komunálních volbách stala členkou kulturní komise, nyní opět kandiduje do obecního zastupitelstva v naší obci.

Hlavní heslo, kterým se Lucie od návštěvy Srí Lanky řídí, zní:

"Dej úsměv a bude ti vrácen zpět."